Ježíškova vnoučata z Cihelní dělala radost v Domově Alzheimer v Darkově
Podařilo se nám splnit přání třem seniorům – paní Marušce, paní Aničce a panu Romanovi. Žákyně z kroužku Školní zpravodajství měly to potěšení dárky osobně předat a chvíli s obdarovanými pobýt.
Paní Maruška byla velmi milá, každého z nás za něco pochválila. Mluvila po našymu a vzpomínala na Doubravu. Jejím přáním byla kniha nebo fotografie ze staré Karviné, aby si mohla vybavit známá místa. Paní Anička je v domově krátce a toužila po ozdobeném vánočním stromečku se světýlky, který by měla u sebe na pokoji, aby jí bylo veseleji. Dozvěděly jsme se, že ráda zpívá a tak jsme si společně i zazpívaly. Přáním pana Romana byl stromeček se sladkou nadílkou, protože rád mlsá. Díky finanční a věcné podpoře našich učitelů se nám podařila všechna tři přání zcela splnit a přidat i něco navíc. Děkujeme. Velké poděkování patří i mamince Anežky Ambrosové ze 6.A, která nám zakoupila vánoční stromečky. Slůvka díků posíláme také paní ředitelce Domova Alzheimer paní Seberové, která své klienty opravdu zná a poradila nám s nákupem dárečků, aby udělaly co největší radost a užitek. Umožnila nám rovněž osobní setkání, ze kterého si odnášíme mnoho pozitivních pocitů.
A jaké jsou naše pocity?
„Dnešek byl něčím zvláštní. Šly jsme do Domova Alzheimer potěšit nemocné, předat dárečky, navodit vánoční atmosféru. Jsem ráda, že jsem udělala někomu jinému radost. I když jsou nemocní, skvěle se s nimi povídá a vzpomíná na jejich staré časy. Děkujeme všem, kteří nám dali tuto možnost i Domovu Alzheimer a jeho velmi milému personálu.“ (Aneta 7.B)
„Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit předání dárků a vidět ty lidi, jak jsou šťastní, že si mohou povídat i s někým jiným než jen s personálem. Nejlepší na tom bylo to, že jsem je mohla vidět, jak byli dojatí tím, že na ně myslí i mladá generace a že nejsou odstrčeni, ale naopak, že nám na nich záleží.“ (Markéta 9.B)
„Myslím si, že je někdy potřeba vidět, že ne všichni jsou zdraví a šťastní. Alzheimer je hrozný padouch a ti lidé potřebují společnost. A proto jsem moc ráda, že jsem tou společností byla i já a že jsem mohla vidět tu radost v jejich pohledu. Věřím, že se jim dárky líbily a budou i nadále pozitivní tak jako dnes.“ (Veronika 9.B)
„Jsem ráda, že jsem mohla někomu pomoct a udělat radost. Hřálo mne u srdce, když jsem viděla, že pláčou kvůli tomu, že si na ně někdo vzpomněl a popovídal si s nimi.“(Anežka 6.A)
„Shodly jsme se na tom, že je to nádherný pocit, udělat někomu radost.“ (Michaela 7.A, Nina 6.A, Aneta 6.A, Klára 7.B, Adéla 7.B)
S touto větou zcela souhlasím a za celé Školní zpravodajství přeji všem, mít v novém roce příležitost splnit někomu přáníčko a získat tak ten nádherný hřejivý pocit, který Vám už nikdo nevezme.
Závěrem bych ještě chtěla poděkovat děvčatům, Ježíškovým vnučkám, za to, jak celou návštěvu zvládly. Protože i když to pro většinu z nich bylo první setkání s Alzheimerovou chorobou, velice rychle pochopily, co je třeba. Milí rodičové, můžete být na ně pyšní...já jsem.
Mgr. Lenka Trzaskaliková
Navštivte fotogalerii!